Naše srdce: Nejznámější poutní cesty světa i Českem
NAŠE SRDCE, TÉMA CHŮZE
Jedním z hlavních témat v podzimním vydání magazínu Srdce (vychází 21. září) je téma poutních cest a obecně chůze. Hlavní článek "Fenomén Camino de Compostela" odkazuje na momentálně nejpopulárnější treky také českých poutníků a turistů po Svatojakubských cestách v severozápadním Španělsku. Ty nejsou ale zdaleka jediné. Pojďte s magazínem Naše Srdce navštívit i další mimořádné trasy, které lákají turisty z celého světa a nabízejí svoji osobitou krajinu, kulturu i duchovní tradici.
Stezky svatého Olafa norskou prázdnotou
Severskou obdobou Camino de Santiago je síť rovněž historických a bezmála tisíc let starých cest s místním názvem Pilegrimsleden, což není nic jiného než Stezky svatého Olafa. Král Olaf II. sice nebyl v letech 1015 a 1028 nijak význačným norským vládcem, ale v zemi sjednotil několik mocných rodů, šířil křesťanství a udržoval vřelé vztahy s Anglií a Dánskem. Pochován byl v katedrále Nidaros v Trondheimu, která se tak od roku 1032 stala poutním místem a směřují do ní tisíce kilometrů poutních tras z celého Norska, Švédska i Dánska. Nejznámější trek vede z Osla a měří 643 kilometrů. Cesta prochází zemědělskou krajinou, lesy, historickými usedlostmi a náhorní plošinou Dovrefjell. Na rozdíl od Camina je podstatně klidnější a odlehlejší.
Nejstarší poutní cesta Canterbury - Řím
Vůbec nejstarší poutní cestou napříč Evropou je od 8. století Via Francigena, která spojuje anglické Canterbury a italský Řím (přes 1700 km). Řada průvodců k ní ale dnes zahrnuje i pokračování na jih Itálie Maria di Leuca, což už je se všemi odbočkami vzdálenost téměř 3000 kilometrů.
V Anglii, Francii, Švýcarsku i Itálii prochází všemi významnými církevními sídly podél trasy. Poutníci na ní překračují Alpy, procházejí údolím Aosta pod horou Mont Blanc i sluncem zalitým Toskánskem. Právě úsek z Toskánska do Říma patří k nejkrásnějším a je vhodný i jako samostatná několikatýdenní cesta. Celá trasa zabere až tři měsíce. I Via Francigena má variantu pro cykloturisty a je výjimečná tím, že má i etický kodex poutníka a vydává vlastní časopis.
Chodníky císařů Kodō vedly až do UNESCO
Jedny z nejkrásnějších historických stezek nabízí Japonsko. Legendou mezi nimi je Kumano Kodō, což je síť starobylých poutních cest v hornaté oblasti poloostrova Kii. Už tisíc let po nich chodí císaři, japonská šlechta, mniši i obyčejní lidé a turisté. Směřují k léčivým horským pramenům, významným svatyním, do cedrových lesů, třešňových hájů, k úžasným vodopádům včetně 133 metrů vysokého Nači a samozřejmě i na pobřeží Tichého oceánu.
Stovky kilometrů cest je postaveno z kamenných chodníků a schodů. Stezky Kumano Kodō jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Cesta kolem Šikoku navštící 88 chrámů
Očistou pro mnichy a zajímavostí pro turisty je okružní poutní cesta kolem ostrova Šikoku, která na svých 1200 kilometrech navštíví 88 buddhistických chrámů spojených s mnichem Kúkajem, známým jako Kóbó Daiši. Okruh prochází městy, horami, pobřežím i odlehlými vesnicemi. Tradiční poutníci nosí bílé oblečení, kuželovitý klobouk a hůl, která symbolicky představuje jejich duchovního průvodce. Chrámy jsou zpravidla podél pobřeží. Poutníci však často začínají a končí cestu výstupem na horu Kója, kde je místo Kúkajova posledního odpočinku a centrum sekty Šingon.
Koho neláká cizina, může se vydat stezkou Českem i Plzeňským krajem
Ne každý má chuť, čas nebo i možnost vyrazit na putování do zahraničí. Po Svatojakubských cestách se pak může vydat i v tuzemsku. A nejen po nich. Českou republiku křižuje i řada dalších dálkových historických tras. Některé procházejí i Plzeňským krajem.
Svatojakubské cesty prochází v ČR hlavně Šumavou
Českou republikou prochází čtyři hlavní trasy Svatojakubských cest. Vedou zpravidla jihozápadním směrem. Ta nejvýchodnější Moravskoslezská od hranic s Polskem, přes Opavu, Olomouc, Brno, Mikulov až do Rakouska měří 270 kilometrů.
Zbylé tři prochází Šumavou a dvě přímo v Plzeňském kraji. Podle hraničních přechodů se nazývají Železná a Všerubská. Do Čech vstupují shodně ze saské Žitavy, odkud míří přes Starou Boleslav do Prahy, kde se rozdělují ve směru na Plasy a na Příbram. Měří zhruba 400, resp. 350 km. Už z lokací je zřejmé, že navštěvují významná církevní místa české historie, ale samozřejmě nabízí i rozličné tipy české krajiny.
Stezka poutníka Vintíře od Dunaje do Blatné
Vintířova stezka, německy Gunthersteig, sleduje životní cestu středověkého mnicha a poustevníka svatého Vintíře. Začíná u Dunaje v bavorském Niederalteichu, pokračuje Bavorským lesem a Šumavou a po 160 kilometrech končí v Blatné.
Je rozdělena do devíti etap dlouhých přibližně 14 až 21 kilometrů. Na české straně vede mimo jiné do Dobré Vody u Hartmanic, kde se nachází kostel svatého Vintíře. A vystupuje také na Březník do míst Vintířovy někdejší poustevny, s kaplí a skalní vyhlídkou.
Brdská hřebenovka. Divočina nedaleko Plzně
Kdo dá přednost nepoutní cestě, může na hranicích Plzeňského kraje zamířit na Brdskou hřebenovku. Trasa dlouhá přibližně 120 kilometrů vede z Jíloviště u Prahy až do Spáleného Poříčí. Propojuje poutní areál Skalka, vrcholy tok, Praha či Plešivec, někdejší vojenský prostor a Padrťské rybníky. Brdy nabízejí jiný druh turistiky než Šumava.
Nejsou zde horská střediska na každém kroku, ale dlouhé lesní cesty, vřesoviště, staré bunkry, pozůstatky vojenských staveb. Na trase ovšem nejsou turistické útulny ani nouzová nocoviště.
Zlatá stezka: po stopách soli a zaniklých osad
Zlatá stezka spojuje historii dálkového obchodu s moderní pěší turistikou. Její dávné větve přiváděly do Čech především sůl, neboli „bílé zlato“. Současná česká trasa navazuje na bavorský Goldsteig a v Plzeňském kraji měří přibližně 203 kilometrů.
Do Čech vstupuje u Kašperských Hor, pokračuje přes Hartmanice, Nýrsko, Kdyni. Domažlice, Bělou a Přimdu. Severní část vede přes Tachov do Chodové Plané. Na jediné cestě se tak střídají hrad Kašperk, šumavské pláně, vodní nádrž Nýrsko, chodské vesnice, pozůstatky zaniklého pohraničí, hrad Přimda i historické centrum Tachova.
Stezky Českem obejdou hranice celé země
Pro české turisty, kteří mnohakilometrové trasy vnímají spíše jako etapový pochod než jako pouť se spirituálním významem, jsou z českých dálkových treků zřejmě nejznámější Stezky Českem neboli Via Czechia. Dvě nejoblíbenější, Severní a Jižní, lemují s výjimkou Slezska hranice ČR.
Jejich krajními body jsou nejvýchodnější a nejzápadnější místa ČR, konkrétně Beskydy u Jablukova a přírodní park Smrčiny u Aše. Pokud by po nich chtěl někdo obejít republiku, ušel by jihem i severem shodně 1055 kilometrů, které jsou správcem tras rozděleny dohromady na 48 resp. 43 etap.
Prakticky stejné body spojuje i Centrální stezka. Měří 1036 km a má 47 etap. Z názvu je patrné, že vede středem země. U soutoku Vltavy a Sázavy v Davli ji křižuje Středozemní stezka, která vede také napříč Českem ovšem ze severu na jih. Délka? 573 km. Síť pak doplňují Českomoravská a Slezská cesta a jedna speciální zahraniční a velmi náročná Severní stezka Slovenskem.
Deset důvodů proč pravidelně choditNení třeba hned vyrážet na dlouhé pochody. Pro zlepšení mysli a zdraví klidně stačí jen pravidelně chodit. Chůze je jeden z nejpřirozenějších pohybů, které člověk dělá. Nepotřebuje zvláštní vybavení, permanentku, rozcvičku ani hodiny času. Stačí otevřít dveře a překročit práh.
|
