Muzikoterapie: V Nemocnici Horažďovice může zpívat každý, říká lékařka s kytarou

„Jako malou mě často hlídala babička s dědečkem a hodně jsme si spolu také zpívali. Nejspíše to byl důvod, proč jsem jako lékařka směřovala k péči o staré lidi, ke geriatrické rehabilitaci, a proč mám také kladný vztah k hudbě,“ říká Alena Svobodová, která dostudovala plzeňskou lékařskou fakultu v roce 2002 a o deset let později nastoupila právě do horažďovické nemocnice následné péče. Působí zde jako rehabilitační lékařka a kromě tradičních fyzioterapeutických metod a ergoterapie začala pro zlepšení psychické a fyzické kondice pacientů využívat i hudební nástroje a hlas.

„S muzikoterapií jsem se poprvé setkala u Mgr. Jany Fojtíčkové v Plzni. Moc se mi líbilo, jak to dělá a jak pracuje s klienty a pacienty. A přišlo mi také líto, že se muzikoterapii věnuje relativně málo lidí. Proto jsem absolvovala několik kurzů, stala jsem se členkou České muzikoterapeutické asociace (CZMTA) a s podporou vedení nemocnice a s tím, že se budu v této oblasti dál vzdělávat, jsem někdy v roce 2019 začala připravovat pro naše pacienty společné zpívání,“ popisuje lékařka. Pandemie covidu si sice vynutila přestávku, ale ta už dávno skončila a zpívání a hraní je v Horažďovicích opět nedílnou součástí rehabilitační péče.

A jak hodiny zpěvu probíhají? Pacienti se pravidelně schází v místnosti pro ergoterapii, která je od loňska v novém nemocničním pavilonu. „To je moc fajn, protože se sem vejde víc lidí a lze je posadit hezky do kruhu. Místnost je propojena bezbariérově přímo s lůžkovým oddělením, takže sem snadno přijedou i pacienti na vozíčku,“ doplňuje lékařka. Na začátku zapíše účast, aby věděla, zda pacienti přicházejí opakovaně. Položí jim na úvod jednoduchou otázku, aby zjistila, v jakém je kdo rozpoložení, a poté začne hrát na kytaru a zpívat. Příchozí se velmi záhy přidávají a postupně si mohou i sami říci, jaké písničky se jim líbí a chtějí zahrát. A mohou si také vzít jednoduché nástroje a svůj zpěv i kytaru doprovodit.

„Je důležité říci, že účast je dobrovolná. Pacienti o této hodině zpěvu vědí a kdo přijde, přijde, nebo ho ošetřovatelky přivezou. A kdo zpívá, zpívá. Kdo nechce, může klidně jen poslouchat. Vůbec není nutné, aby sem chodil jen ten, kdo má hudební sluch nebo už někde zpíval třeba ve sboru. Zpívat u nás může každý, i když si třeba myslí, že to neumí. To vůbec nevadí. Nezpíváme, abychom vynikli. Zpíváme, protože nás to baví a protože zpěv působí pozitivně z mnoha různých důvodů: Trénuje paměť a myšlení, zlepšuje pozornost, pomáhá pacientům s poruchou řeči nebo podporuje správné dýchání,“ popisuje dále Alena Svobodová.

A pro pacienty je to také rozptýlení. Proto na jednu z únorových hodin přišla také Eliška Mucipová. „Dopoledne máme terapie na rehabilitačním oddělení. Hodně tu cvičíme. Ale odpoledne už je víc klid. Někomu přijde návštěva, ale někdo může mít dlouhou chvíli, tak jde sem. I když já osobně si sem chodím hlavně zazpívat. Když jsem byla mladší, zpívala jsem ve sboru, a když byl někde bál nebo ples, tak to jsem nemusela chodit ani spát,“ říká s úsměvem žena, která v nemocnici rehabilituje po totální endoprotéze kyčelního kloubu.

Kromě zpívání s prvky muzikoterapie a sobotních nebo adventních hudebních vystoupení se mohou pacienti zúčastnit také takzvané zvukové lázně. Jedná se o „hraní“ na křišťálové mísy. Vytvářejí harmonické a příjemné zvuky s konejšivými vibracemi. Zvuková lázeň pomáhá posílit imunitní systém, snižuje stres, případně úzkost, pomáhá řešit potíže s nespavostí a má i další pozitivní účinky na organismus a psychiku pacientů.