Vrchní urgentního příjmu: Pořadí určuje závažnost stavu. Drobnosti musí počkat
NAŠE PÉČE, NAŠI LIDÉ
Jedním z nejčastěji skloňovaných výrazů v souvislosti s řešením akutních stavů v nemocniční péčí je v poslední době pracoviště Urgentní příjem (UP). Co to vlastně je, pro jaké pacienty je určen, kdo na něm pracuje a co všechno musí zdravotníci zvládnout, prozrazuje vrchní sestra urgentního příjmu Stodské nemocnice Lucie Stoklasová.
Jak byste jednoduše vysvětlila veřejnosti, co je urgentní příjem?
Je to vlastně vstupní brána do nemocnice, kam by měl přijít člověk se zdravotními potížemi, které jsou náhlé a vážné, nebo když se jedná dokonce o potenciálně život ohrožující stav. Typicky jde o dušnost, bolest na hrudi, úrazy, krvácení nebo jakékoli náhlé zhoršení zdravotního stavu.
Při příchodu na urgent se každého pacienta ujme zdravotník, který provede takzvanou triáž – rychlé zhodnocení jeho zdravotního stavu a potíží. Na základě toho ho nasměruje na nejvhodnější pracoviště podle charakteru potíží. Ošetřující tým má následně všechny zásadní informace a zajišťuje další péči podle priority stanovené triáži. Tento systém umožňuje plynulé, efektivní a bezpečné ošetření, kdy přednost mají vždy pacienti s nejzávažnějším stavem.
Existuje nějaká jednoduchá rada, kdy by měl člověk využít právě služeb UP a kdy jiného odborného lékaře?
Jednoznačná a stručná rada asi neexistuje. Je pravda a já tomu rozumím, že někteří lidé váhají, zda mají jít s potížemi právě do nemocnice na urgent, zda tomu jejich zdravotní komplikace odpovídají. V takovém případě radím: Pokud se člověk v danou chvíli bojí o své zdraví, tak je lepší přijet vždy.
Zároveň ale upozorňuji, že urgentní příjem není náhradou za praktického lékaře a je nezodpovědné využívat tuto už ze svého názvu akutní péči s potížemi, které mne trápí už několik dní.
S jakými typy pacientů se nejčastěji setkáváte a s jakými potížemi přichází?
Je to široké spektrum. Od úrazů - zlomenin i popálenin, přes bolestí břicha a horečnatých stavů až po akutní kardiologické nebo neurologické případy. Větší část tvoří pacienti s méně závažnými obtížemi. Ale zároveň přicházejí pacienti, u kterých rozhodují minuty. Hlavně kvůli nim tu jsme.
Jak vypadá běžná směna na urgentním příjmu?
Běžná směna neexistuje. Každý den je jiný. Zrovna dnes řešíme už poněkolikáté řezné poranění. Jindy se s ním za celý den nesetkáme. Sestra musí zvládat triáž – tedy třídění pacientů dle priority ošetření, akutní péči, asistenci u výkonů, komunikaci s pacienty i jejich rodinami, spolupráci s lékaři i záchrannou službou. Prostě každý den přináší nové situace.
Mluví se o tom, že urgentní příjmy bývají často zneužívány. Setkáváte se s tím?
Už jsem uvedla, že často přicházejí pacienti s obtížemi, které trvají delší dobu a bylo možné je dříve řešit v terénní ambulantní péči, tedy u praktika. A jsou i pacienti, jejichž stav není až tak vážný, aby nemohli zajít k praktikovi druhý den. Vlastně tyto dvě skupiny pacientů někdy převládají.
Ale netroufám si to nazývat zneužíváním, že to ti pacienti dělají záměrně. Snažím se na to dívat i z jejich pohledu. Pro ně může být problém v danou chvíli skutečně akutní.
Jak péče o takové pacienty ovlivňuje vaši práci?
Zvyšuje to zátěž personálu a prodlužuje čekací doby, ovšem právě u těch pacientů s méně závažnými obtížemi. Neboť naším úkolem je nejen zajistit vstupní vyšetření, ale především v rámci triáže určit priority tak, aby byli přednostně ošetřeni pacienti v akutním ohrožení.
Pořadí ošetření se tedy neřídí tím, kdo přišel dříve, ale závažností zdravotního stavu. Nejrychleji se tak dostane péče těm, kteří ji nejvíce potřebují a to zůstává neměnným principem urgentního příjmu.
Zároveň ale platí, že i delší čekání méně akutních pacientů ovlivňuje plynulost provozu. To klade vyšší nároky na organizaci péče, správné nastavení priorit i na celkové kapacity - jak personální, tak prostorové.
Co by podle vás pomohlo situaci zlepšit?
Opakovaná edukace veřejnosti a kdyby se lidé sami chtěli lépe zorientovat v systému zdravotní péče. Zároveň by pomohlo posílení dostupnosti primární a ambulantní péče, aby se pacienti měli kam obrátit i mimo urgent.
Co je na vaši práci nejnáročnější? Je to třeba právě zajištění plynulého provozu, když se sejde velké množství pacientů?
Nejnáročnější jsou vypjaté situace spojené s emocemi pacientů. Často to souvisí právě s plynulostí provozu. Na urgentním příjmu je každodenní součástí práce stres a tlak, ale bohužel i agresivní chování pacientů. Není výjimkou, že pacienti nebo jejich doprovod reagují nepřiměřeně, třeba pokud musí delší dobu čekat. Ale jak jsem uvedla, řadíme pacienty dle priority ošetření. Pro někoho to může být frustrující, pro nás je to ale základní princip, který může rozhodovat o životě.
Velmi náročné jsou i situace s pacienty pod vlivem alkoholu nebo návykových látek. Jejich chování je nebezpečné a nepředvídatelné. O vyjadřování a vulgaritách ani nemluvě. Bohužel dochází i k poškozování vybavení, například rozkopnutí dveří nebo močení v ambulanci. Někdy je nutné přivolat policii.
Co vás tedy vlastně drží u práce na urgentním příjmu nebo proč jste si vybrala právě tento obor?
Moje cesta k urgentní medicíně byla postupná. Ve Stodské nemocnici pracuji od začátku své profesní kariéry. Začínala jsem na gynekologii, pak na chirurgické ambulanci. Každá z těchto zkušeností mě posunula dál. Ale už od školy jsem cítila, že mě nejvíce přitahuje akutní péče. Lákalo mě prostředí, kde je potřeba rychle reagovat, rozhodovat se a kde má naše práce okamžitý dopad na pacienta.
Zlomovým momentem pro mě byla možnost podílet se na vzniku urgentního příjmu ve Stodské nemocnici a zároveň později převzít roli vrchní sestry. Ve 25 letech to pro mě byla velká výzva a příležitost, která se neodmítá. Vnímám ji jako zatím nejdůležitější profesní zkušenost ve svém životě.
Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který chce pracovat na urgentním příjmu?
Odolnost vůči stresu, flexibilita, rozhodnost, empatie a schopnost týmové spolupráce. Bez fungujícího týmu totiž urgent nemůže fungovat.
Co může urgentní příjem nabídnout zdravotníkům, kteří uvažují o této práci?
Urgentní příjem nabízí velmi dynamickou a smysluplnou práci, kde žádný den není stejný. Zdravotník se zde setká s širokým spektrem pacientů, což výrazně urychluje profesní růst a rozšiřuje zkušenosti napříč obory.
Je to prostředí, které člověka posune nejen odborně, ale i lidsky. Naučí ho pracovat pod tlakem, rychle se rozhodovat a spoléhat se na tým.
Čím je práce na UP specifická oproti jiným oddělením v nemocnici?
Je to především ta nepředvídatelnost. Nikdy nevíme, co přijde za pacienta a v jakém stavu. Během jedné směny řešíme široké spektrum situací od drobných obtíží až po boj o život. Zároveň je to prostředí, kde naplno vyniká význam týmové spolupráce, což netvrdím, že na dalších pracovištích neplatí.
Jaké možnosti profesního rozvoje mají sestry na UP?
Možností vzdělávání je celá řada, od odborných kurzů až po pravidelná školení zaměřená na akutní stavy a rozvoj praktických dovedností.
Velký důraz klademe i na kontinuální zlepšování v praxi. Nově jsme ve Stodské nemocnici založili vzdělávací a výcvikovou skupinu zdravotníků, kteří školí personál v oblasti kardiopulmonální resuscitace. Díky tomu mají sestry možnost si své znalosti i dovednosti pravidelně obnovovat a udržovat vysokou úroveň připravenosti.
Co byste vzkázala zdravotníkům, kteří o práci na urgentním příjmu uvažují?
Práce na urgentním příjmu je velmi dynamická, pestrá a odborně nesmírně obohacující. Každý den přináší nové situace, které člověka posouvají profesně i lidsky. Velkou roli hraje i kolektiv. Když pracujete celou dobu v týmu, není nic lepšího než mít kolem sebe lidi, kteří si vzájemně rozumí a jsou zároveň i přáteli. Pokud někdo hledá práci, která má smysl, tempo a silný tým, urgentní příjem mu má rozhodně co nabídnout.
Fotogalerie
